Ono to bylo dosti nečekané, ale fajnové. Včera jsem si ukuchtila docela dobré špagety Carbonara, docela dobře se najedla a byla si docela dobře jistá, že do hospody, kterou jsem plánovala s ostatníma, ten večer nedojdu. Venku tma a zima, doma teplo, nicméně nakonec mi to nedalo a šla jsem. Callum, kluk, který mi pomohl v docela shitty situaci týkající se bydlení, měl před sebou poslední noc v Exe a nemohla jsem ho nechat ujet bez rozloučení. V hospodě to bylo fajn, naučila jsem se pít cider, takže jsem se nějakým podobným mokem dostala spolu s ostatníma do nálady a potom se člověku nechce domů. Následovala tedy nějaká tancovačka a návrat domů v ranních hodinách, a tak už jsem na blog nepsala. Omluvena?
V práci jsem potom nesla následky. Ale nebylo to tak hrozné, jenom mé tempo bylo trochu pomalejší. Nicméně jsem po dlouhé době observovala lekci dospěláků, což bylo fajn a made my day :)
Dnes večer jsem dojedla své slavné špagety a trávila čas na internetu, chatováním se spolužáky, a nechala se zasvěcovat do všeho, co mě čeká po příjezdu domů a příchodu do školy. Děsím se. Ale těším se.
Krátí se to. Dneska jsem měla melancholický moment. Dívala jsem se z okna na dlouhou uličku vedoucí do kopce až k High street a říkala si, že o takový výhled už brzo přijdu. A že už nebudu chodit do Sainsbury´s, ale do Kauflandu.
Och.
Žádné komentáře:
Okomentovat